zkušenosti řidičů s našimi psychotesty

Některé citace z obsáhlé dlouhodobé studie, které zpracovalo naše pracoviště na základě přímých výpovědí těch řidičů, kteří v naší dopravně psychologické laboratoři absolvovali dopravně psychologické vyšetření.

Studie měla jeden z hlavních cílů: ukázat smysl dopravně psychologického vyšetření pro ŘIDIČE SAMOTNÉ:

1. 1. 74% námi testovaných řidičů sdělovalo, že absolvované testy, podle jejich mínění, pokrývají všechny oblasti důležité pro kvalitní řízení vozidla.
   78% řidičů ohodnotilo testy jako pro ně přínosné. Podle svých slov si na nich sami pro sebe zjistili, na čem jsou, ověřili si svou vlastní reakci. Testy je utvrdily v jejich pocitech, donutily je přemýšlet o různých věcech, utvrdily je v tom, že v pohodě zvládnou nápor za volantem, zvýšili si sebevědomí. V konečném důsledku jim tato část vyšetření navýšila pocit osobního komfortu za volantem.
2. V odpovědích řidičů se však objevily výrazné rozpory v hodnocení vlastního výkonu, ve schopnosti uvědomovat si všechny vlivy, které kvalitu jejich řízení mohou během jízdy ovlivnit…
   Např. obrazy nezvládnutého stresu, které obsadí místo preferované neuronální reprezentace, v důsledku se řidič nevěnuje plně řízení, protože „před očima“ se mu promítá konflikt se šéfem, nevěra partnerky, vážná nemoc dítěte. K výzkumu interference pozornosti se zpravidla využívá vnější stimulace, ale tato interference, která se jeví z hlediska vlivu stresu zásadní, se zatím zdá zcela opomíjená.
3. V našich podmínkách se vyšetřuje osobnost řidiče několika komparativními postupy, nutno zdůraznit pozorování jako základní psychologickou metodu. Individuální pojetí testové baterie a čas strávený s každým řidičem umožňuje odstranit primárně nastavené stresové reakce a tak získat jiný, objektivní výstup informací o osobnosti testovaného řidiče, který se zde uvolní, zklidní, získá důvěru a může svobodně vypovídat o sobě samém.
4. Pouhá pětina respondentů uvádí na vědomé úrovni vlastní schopnost monitorovat první (další) příznaky stresu během jízdy, ale v další otázce vypovídá již 83%, že si vozí stres s sebou. 5,3% řidičů vůbec neví. Z jejich odpovědí jasně vyplývá absence vědomé kontroly vlivu stresu i absence obecných informací o tom, co stres je, jak se může projevit, co může způsobit, jak je potřeba s ním zacházet a jak mu nejlépe předcházet.

   Řidiči popisovali svou sebekontrolu takovým způsobem, že jasně vyplynulo, že jsou schopni zachytit až alarmující příznaky, vždy pouze somatického charakteru, a to až ve fázi kulminace stresu (pocení rukou a zad, nepříjemný pocit v oblasti žaludku, bušení srdce, zvýšený tep a tlak, roztřesení rukou, chvění se, kousání nehtů, ťukání na spáncích, bolesti nohou). Pouze menšina se zmínila o monitoringu emočních či psychogenních faktorů v iniciální fázi (vnitřní napětí, které se projevuje nejčastěji v mysli, nervozita).

   Nejvíce naše řidiče stresuje zodpovědnost za lidi a náklad, nutnost udržovat stálou pozornost, snaha být nejlepší, neudělat chybu, strach o zraněné při dopravních nehodách, se kterými se na cestě setkají.
   Vzhledem k faktu, že 83% řidičů sděluje, že si s sebou vozí problémy jak osobní tak vztahové, ale v největší míře profesní, je zjevná nutnost kvalitního vyšetření nejen kognitivních (rozumových) schopností řidiče, které podléhají vlivem stresu patologickým změnám, které pak negativně ovlivní kvalitu řízení, ale je zcela alarmující a zdá se přímo hazardem, při čtení výpovědí řidičů, že se nikdo nevěnuje stresu v jejich profesi, se kterým jsou v kontaktu za volantem v podstatě nepřetržitě. Z auta před ním není, kam utéct.
5. Třetina respondentů cítila před vyšetřením stres. Nejčastěji měli strach z neúspěchu, z neznámého, někteří si uvědomovali své nedostatky, báli se otevřené konfrontace. Ze sdělení samotných řidičů vyplývá pobídka k cílené informační strategii, která by jim měla přinést zklidnění a pozitivně ovlivnit nastavení očekávání. Dostatek informací může dát vzniknout mentální představě pocitu bezpečí ze známého.

   Řidiči by měli od psychologů dostat informace, že vyšetření je výsostnou službou pro ně samotné, nikoliv bičem.

6. Diametrálně odlišný přístup k dopravně-psychologickému vyšetření profesionálními psychology vede zcela jednoznačně k diametrálně odlišnému hodnocení nutnosti takové vyšetření absolvovat.
   78,4% řidičů vyšetřených cílenou testovou baterií v našich podmínkách s individuálním přístupem, hodnotilo testy pozitivně. To znamená, že více než 3 respondentů se domnívají, že testování může pomoci při zlepšování jejich pocitu osobního komfortu a může v důsledku zlepšit bezpečnost na silnicích. Sami uváděli jako příčinnou souvislost to, že vyšetření odkryje jejich skryté nedostatky, nebo že si uvědomí, na čem jsou, protože v testech je prověřeno jejich chování při různých situacích, může jim pomoci se vyvarovat chyb a problémů. Podle některých je důležité, že vyšetření odhalí řidiče, kteří za volant nepatří.

   Spontánně se objevily názory, že záleží na společnosti, která testy provádí, ač tento dotaz u této skupiny respondentů vůbec nebyl položen.

   • 16,2% si myslí, že řidič potřebuje hlavně praxi. Testy podle nich neovlivní ani osobní komfort, ani bezpečnost na silnicích.
   • 75% řidičů se domnívá, že testy by měli absolvovat všichni řidiči, 9,4%, že řidiči pouze a nad 7,5 tuny, 3,1% buď všichni nebo nikdo.
   • 70% respondentů by uvítalo následnou psychologickou péči po závažné autonehodě nebo jiné závažné události.
   • 100% respondentů z obou dotazovaných skupin 2 a 3, kteří absolvovali „skupinové vyšetření“ u společnosti XS považují takové vyšetření za zbytečné, postrádající smysl. Navíc zdůrazňují, že je mohou s pozitivním výsledkem absolvovat i ti, kteří by jinde zjevně neuspěli (laické „psychologické“ vyšetření základní metodou pozorování).