Zkušenosti

DOPRAVNÍ PSYCHOLOGIE, zkušenosti řidičů, kteří u nás absolvovali dopravně psychologické vyšetření:

Vladimír: " Příjemné prostředí, milí lidé, vše dobře vysvětlí, případně poradí. Řekl bych : příjemné prožití (až na testy :-)) !! Spokojen!! "

Martin: "Psychologické testy byly příjemné, moderní, jen trochu časově náročné. Doktorka je moc příjemná. Technologie moderní, což je příjemný pocit. "

Zdeněk: "Já se tady cítil moc dobře, ale radši jsem v autě. Jako příjemný to tady bylo, takový klidný prostředí, je to k tomu akorát, pěkně se mi spolupracovalo. Nechal bych to takhle, nic bych neměnil. Kdybych byl ve vládě, tak bych to zrušil. Byli jste tady na mě hodný až moc, vůbec jsem to nečekal..."

Pavel: "Měl jsem dobrý pocit, když jsem přišel, že to není klasická ordinace, ale že je to naopak na způsob toho domácího klidného prostředí. Zaujala mě také vstřícnost, velká snaha mi vše vysvětlit. Nejtěžší byl asi Test přehledu situací v dopravě, byl jsem si nejistý, ale nakonec to ve výsledku dobře dopadlo. Testy jsem bral jako výzvu, chtěl jsem to udělat co nejlépe, jsem pedant. Odcházím s tím, že jsem velmi překvapený, dokonce mě to i bavilo, mohl jsem se o sobě něco dovědět, to mi žádná knížka nedá." 

Pavlína: "Ze začátku jsem byla velmi nervózní, ale při příchodu to ze mě částečně opadlo. je zde velmi příjemná atmosféra a přístup. Testy vyhovující. Čekala jsem více znalostních otázek, co se týká dopravních předpisů, jsem ráda, že je to takhle řešený. Jsem velice spokojená."

Lucie: "Já jsem z toho tady úplně nadšená, ta vstřícnost, to prostředí, jednání. Nejdříve jsem se bála, protože jsem unavená, sloužila jsem 4 dny i s přesčasy a jsem trémistka, ale tady to ze mě za chvíli spadlo, jaká to byla pohoda. A vůbec jsem nečekala, že ty výsledky se mnou projdete, ono to úplně sedí, já to vím a jsem překvapená. Moc děkuju, protože některé věci si sama nechci připouštět, ale budu s tím muset něco udělat. Určitě se na vás obrátím i v budoucnosti, myslím, že to budu potřebovat a tady u vás cítím zájem. Mám sice jinou pojišťovnu, ale ty peníze za to stojí. Ještě jednou moc děkuju, ve zdravotnictví se s takovým přístupem hned tak nesetkáte."

KLINICKÁ PSYCHOLOGIE DĚTI a NEUROREHABILITACE,
zkušenosti rodičů a dětí:

Pro udržení anonymity a pocitu osobního komfortu našich klientů jsou pozměněna některá jména či data.

Dvojčata:" Vážení "Andělé" v Diké, pokaždé, když otevřu vstupní dveře do Vašeho Ráje, dýchne na mě pozitivní atmosféra, harmonie a klid. Právě to mně i mojim dětem chybělo a zavedlo nás k Vám. Trápily mě zdravotní, rodinné a partnerské problémy. Často jsem užívala antibiotika na angíny, záněty močových cest, trpěla na opary, záněty nehtů. Po prodělané hepatitidě mi zůstaly následky v podobě velké únavy. Přidaly se uzliny na lymfatických cestách a jedno stíhalo druhé. Prudké bolseti hlavy, migrény, nevolnosti, poruchy pozornosti, podrážděnost, agresivita, lítost,... Nezvládala jsem rodinu, práci, domácnost a spoustu jiných potřebných věcí tak, jak bylo potřeba a jak jsem sama chtěla. Nakonec jsem už ani nemohla spát, spala jsem třeba jen dvě hodiny denně. Dnes už vím, že všechno souvisí se vším. Ano doma nebyla pohoda, časté hádky s manželem, napětí ve vzzduchu, vázla komunikace a vzájemná důvěra. Nesnesitelné pro nás dva, co potom pro děti. Smutné, vystrašené, nechápaly, co se děje. Každý zareagoval po svém. Chlapci byli nejprve ve školce. Jindra se uzavíral do sebe, střídaly se u něho nálady, byl nejistý, lítostivý, nesoustředěný, neudržel pozornost, vyžadoval kontrolu. Měl projevy sebepodceňování, méněcennosti, špatné sebeovládání, agresivní, lehce unavitelný, poruchy v pravolevé i prostorové orientaci. Dokázal se pro něco nadchnout, ale většinou ztrácel zájem a našel jiné nadšení. Často trpěl na záněty středního ucha, močových cest, rýmy, ekzém, bolesti hlavy, nevolnosti, občas i noční pomočování. Stávalo se, že večer nemohl usnout. V té době hodně přibral na váze, moc se těšil do provní třídy, avšak začaly být problémy v jazykové oblasti, s jeho pomalým tempem, koncentrací a vzdorovitostí. proto byl vyšetřen v PPP a prokázala se u něho dyslexie, dysortografie a dysgrafie. Ve škole docházel jednou týdně na jednu vyučovací hodinu na nácviky, což se mi zdálo být řešení-neřešení. A od té doby Jindra chodí k vám. Ondřej svůj nesouhlas dával najevo agresivitou, výbušností, náladovostí, negativismem, vzdorovitostí, neústupností, nepřístupností. Chyběla mu sebekontrola, sebeovládání. Snažil se na sebe upoutat pozornost ne jen pozotivně, ale také tím, že na Jindru žaloval, žárlil. Začal dost přibírat na váze a byl často nemocný. Střídala se rýma, kašel, angína, záněty středního ucha, bolesti hlavy, krční páteře, kloubů, ekzém, porucha spánku, nevolnosti. I Ondrovo tempo bylo pomalé, občas měl i výpadky pozornosti, lítostivý, problémy s koncentrací, pravo-levou orientací. A všechno dohromady způsobilo obtíže v chování ve škole. Pravidelně, již několik roků docházíme na rehabilitace, individuální terapie a mám chuť říct, že zázraky se dějí. Ale v podst. záleží na každém z nás, zda začne problémy řešit a pracovat na uskutečnění zázraku. Ovšem,. já jsem nevěděla, jak. Postupně jste mi láskyplným přístupem otevíraly oči, naučily nás spoustu technik. Věřili jmse sobě, vám i v úspěch a skutečně se dostavil. Otevřela se nám vzájemná komunikace, vrací se k nám klid, víra, důvěra a radost. Společně jsme si vytvořili doma pravidla, režim a změnili jídelníček. Ondra s Jindrou zvládají úžasně školu, na vysvědčení nosí pěkné známky, nejsou tak často nemocní, lépe kontrolují své chování, ekzém jim zmizel. Jindra dneska stihne napsat i diktát s ostatními, zlepšil písmo, dělá méně gramatických chyb. Pokrok je vidět i ve čtení. Tím, že je klidnější, dokáže delší dobu udržet pozornost, soustředit se a je méně unavený. Získává sebevědomí, smysl pro povinnost a odpovědnost. V jemu neznámých situacích si dokáže lépe poradit. Má své záliby a celkově je spokojenější, komunikativnější, zdravější, šťastnější. Ondra si díky své lásce k umění a výtvarné tvorbě vůbec našel způsob, který mu pomáhá vyjádřit svůj momentální stav, svoje pocity a emoce. Pokaždé si o výtvoru i situaci povídáme. Jsem za to moc ráda. Stal se méně náladový, negativistický. Lépe má pod kontrolou agresivitu, výbušnost. Má své názory, přání, chce o nich mluvit. Také o záležitostech, které se mu nelíbí a nebo s nimi nesouhlasí. Dokáže přijmout i kritiku. Získává sebevědomí, je soustředěnější, vyrovnanějšíi sebejistější a samostatnější. Oba chlapci přestali mlsat, omezili sladkosti, výrobky z mouky a mléka. Jsou z nich kluci tak akorát. Sama se cítím dobře, mohu se vyspat, antibiotika již vůbec neznám. Jsem šťastná, že se mi přestaly zvětšovat lymfatické uzliny a téměř nevím, co je to bolest hlavy, zad, kloubů. Opět se umím smát, radovat, těším se na nový den. Lásku nejen dávat, také ji přijímat. Avšak museli jsme si s manželem a dětmi spoustu starých a nevyřešených záležitostí vyjasnit. Uvědomit si, že vedle práce a povinností všichni potřebujeme prožívat společnou radost, zábavu, rádi pracovat na nějakém cíli. Trávit spolu hezké chvíle. Chovat se k sobě mile a slušně a tolerantně. Snažím se přijímat události takové, jaké jsou. Z příjemnýách zážitků mít radost, v chybách hledám ponaučení. Připadám se být zdravá, šťatsná, vrací se mi pocit jistoty , bezpečí, důvěry. Chci vám moc poděkovat za sebe i moje chlapce, vrátili jste nám domov. 

Andulka: "...co se u nás změnilo? Toho je tolik! Úplně překopanej celej život, bych řekla. Člověk se naučil víc vnímat druhé. I to zdraví... pochopili jsme, že to jde i bez léků, jít po příčině a netlumit problémy. Ve škole teď bojujeme, je to zhoršené, ale to je spíš domácím prostředím. Já jsem spokojená."

Štěpánek: "...za těch několik měsíců udělal velký pokrok. Více se osamostatnil, našel si kamarády. Bude vždycky svůj, jak já říkám, ale už je vidět, že je schopen být i v kolektivu. Dokonce se po prázdninách těšil do školy, to nikdy předtím nebylo. Sice to zkoušel, že se mu nechce, ale bylo to bez emocí. Teď mě i překvapil, chtělo se mu v autobuse zvracet, vytáhl si pytlík z tašky a pak ho venku vyhodil, dokázal to sám logicky vyřešit a dotáhnout do konce. I ve škole Štěpánka chválí, donese sice někdy dvojku nebo trojku, už si z toho ale nic nedělá, ale i paní učitelky vědí, že má Štěpánek navíc. "

Janička: " Začaly jsme sem chodit v dubnu. Od té doby (8měs.) se u nás hodně změnilo. Janička je otevřenější, dokáže si více věcí zařídit. Zlepšila se ve škole, začala se sama i více učit. Teď přišla i na kouzlo knížek, nikdy nechtěla číst, teď už bude mít od Vánoc přečtenou knihu (3 týdny). Začala být i drzejší, průbojnější, jde dělat s klukama "voloviny" do parku. Tím, jak jsem pracovala s Janičkou, jsem se hodně změnila i já. Byla jsem takovej pedant, puntičkář, i když se to nezdá, rohlík patří sem, když je kousek vedle, jdu ho posunout. Teď se snažím dát všem holkám více prostoru, netlačit tak na pilu. Už jsem přišla i nato, že Janička s okolím opravdu manipuluje, má výhodu v AJ, začala navyšovat, chce úlevy ve více předmětech. Uvědomila jsem si ale, že se Janička musí naučit ty věci zvládat, za chvíli bude končit školu, tam už nikdo ohledy brát nebude. Na rehabilitacích bych "vylepšila" to, aby byly častější. My jsme vždycky nabité, když přijdeme odsud, pak už to pomalu začínáme flinkat... a pak třeba týden před tím, než sem máme jít, zase začneme. Nám by rehabilitace vyhovovaly např. jednou za tři týdny."

Verunka a Nelinka: "... má zkušenost s rehabilitacemi předčila má očekávání. Mé děti i já jsme k sobě otevřenější, chápavější a citlivější. Pokaždé se na rehabilitace moc těšíme, je to pro nás zážitek a ještě nás to o velký kus posune. Najednou si dokážeme udělat více času, který trávíme jako rodina dohromady, děláme spolu cvičení... Dětem to pomáhá ve škole a je to znát na výsledcích. rehabilitace si užíváme s úsměvem."

Honzík: "Co se u nás během rhb změnilo? Honzík se uklidnil. Více komunikuje, i o škole, zlepšil se v angličtině (1!), více diskutuje, začíná mít kamarády. Dalo nám to to, že více věcí děláme společně, Honzík víc sportuje s mamkou a sestrou, do domácích cvičení se zapojuje i tatínek. Naučili jsme se, že nejdůležitější je pohoda v hlavě, pak se zvládnou i ostatní věci, že tatínek není tak neschopný, jak se dělá :), že maminka nemusí být supermanka, žs stačí malá školní příprava, ale každý den, zopakovala jsem si plno věcí z psychologie, snažím se být méně úzkostná a dávat dětem větší možnost k samostatnosti."

Ondra: "Během rehabilitací se změnil pozitivně synův přístup k zadaným úkolům, každý den pracujeme na cvičeních. Je schopný více se soustředit a věnovat úkolům pozornost. Je samostatnější a přestává se stydět. Mně to pomáhá v tom, že vím, že práce s ním ho někam posouvá. Umím si vždy udělat čas na zadaná cvičení. I Ondra se těší na chvíle, kdy spolu pracujeme a někdy mi i sám připomíná, že máme ještě "práci". Jsou to pro mě zajímavé poznatky, mnoho věcí je nových a poučných i pro mé zaměstnání."

Evička: "Terapie dceru zbavila strachu, se kterým přišla. Díky naučené technice zvládla i pohled na myš. Já jsem dostala informace o fungování těla a lepší pochopení chování dcery. Naše výchovné metody zůstaly stejné, ale snažíme se více pochopit nálady dcery a snažíme se více o všem mluvit."

Michalka: "Myslím, že se Michalka více soustředí, více s námi mluví, je klidnější. Má určitě daleko více volnosti, ale dodržuje pravidla. Když ne, následuje trest a to už je dodržuje. Od počáteční hrůzy, co s Michalkou je, jsem se více uklidnila , naučila jsem se říkat si: Děj se vůle Boží... a věřit, že to snad dobře dopadne. A určitě jsme všichni začali respektovat Michalčinu kamarádku, dokonce u nás často spí. O své rodině jsem se naučila, že je mi nejvíce a bojím se o ni, a o sobě, že nemůžu stihnout vše a mám důvěřovat ostatním."

Martin: "Myslím, že Martin je víc v pohodě, naučil se, že se musí učit a vyvíjet aktivitu, aby něčeho dosáhl. Má pozitivnější přístup k věcem kolem sebe a lidem i sám k sobě, víc si věří. Přínosem je celkové zklidnění, rozebrali jsme některé aspekty ve výchově a pomohlo nám to nastartovat jakýsi režim ve výchově. Máme na sebe více času, nebo ho alespoň trávíme společně a tím si víc rozumíme. Já jsem se naučila, že je důležité být podporou pro ostatní a tím, že budu v klidu, budou i oni v klidu. Důležitá je důslednost a rozhodnost."